Tak jsme se zúčastnili na dlouho dobu asi poslední svatby v našem okolí. Měsíc dopředu jsem se pokusila od nevěsty zjistit, jak to budou mít laděné, abych si stihla sehnat něco na sebe. Její odpověď byla oranžová. Což ně vyděsilo, jelikož oranžová není zrovna barva, kterou by oplýval můj šatník.

Po dlouhém hledání na Ebayi, po opakovaných pokusech sehnat něco v obchodě, jsem to večer před svatbou vzdala, protože jsem opravdu nesehnala nic, co by odpovídalo mé představě. Pouze jeden jediný top z H&M by připadal v úvahu. Jenže investovat 600,- do cca 40 cm polyesterové látky mi prostě přišlo šílené. 

Tak jsem se večer před svatbou s neúspěchem vrátila domů s tím, že snad vymyslím něco vhodného z toho, co mám ve škříni. Nakonec jsem prolezla i tu spoustu věcí, které už nenosím a narazila jsem na dvoje šaty. Jedny krémové s jemným černým potiskem, ušité z hedvábí a druhé červeno-oranžové. Bohužel mi ani jedny neseděly, tak bylo potřeba je upravit. Do jedné v noci jsem seděla u stroje, ale nakonec se mi podařilo upravit oboje. Jelikož jsem se nemohla rozhodnou, které z nich, vzala jsem si sebou oboje. A jaké to nakonec vyhrály? Mrkněte na fotky. Ty druhé nafotíme možná příště.

Sice v nadpisu je „skvělá“ zkušenost, ale v tomto případě je to ironie. Poslední dobou mám velký problém vybrat si restauraci, kam zajít na večeři, ať už s mužem, nebo rodiči. Kromě prostředí, které mě dokáže odradit už na dálku, tak nabídka ústeckých restaurací není nic, co by vás ohromilo.

A co vy? Také máte nějakou podobnou zkušenost?

 
I když jsem chtěla svatbu ve stylu 30.let, nechtěla jsem za každou cenu nutit hosty, aby přišli dobově oblečeni. Přeci jen, né každý si na to potrpí a nebude si kvůli tomu pořizovat něco, co už možná nikdy nepoužije. Nezávisle na tom, bychom ale všichni měli vědět, co je vhodné si na svatbu obléci a co ne.

Před výběrem oblečení se vyplatí zjistit, kde se svatba koná, případně jestli nemá stanovený dress code a dle toho zvolit ten správný outfit. Slečny a paní by neměly být oblečeny příliš vyzývavě a pánové příliš neformálně, vše v závislosti na stylu a místě svatby.

Prvním a nejdůležitějším pravidlem je umírněnost. Pozornost patří tento den hlavně nevěstě a ženichovi, a nikomu jinému, proto raději nechte veškeré módní výstřelky doma ve skříni. Důležité je také dbát na výběr barvy. Pokud není požadováno jinak, není větší faux pas, než když některá z dam dorazí v barvě šatů nevěsty. Proto se dámy vyhněte nejen odstínům tradiční bílé, ale kterékoliv jiné netradiční barvy, kterou si nevěsta zvolí.

Pokud mají snoubenci svatbu laděnou do určitého odstínu, je slušností jejich požadavku vyhovět. Pokud se ale dostanete do situace, že vyhovět nemůžete, snažte se zvolit nejbližší možný odstín. Prioritně volte pastelové barvy, jelikož těmi nic nezkazíte. Rozhodně se vyvarujte sytým, jasným barvám a výrazným vzorům, které se k této události nehodí a na fotkách to nevypadá dobře. Pokud si libujete v černé, zvolte pro tento den spíš šedou, jdete přeci na radostnou událost a ne na pohřeb.

Pokud se svatba koná v parném létě, je přípustné odhodit silonky i kravaty, ale vždy přitom respektujeme prostředí. Stejně tak volíme i vhodnou obuv. Není nad zapíchnutý jehlový podpatek v trávě. Tenisky a džíny ale v každém případě nechte doma.

Já sama jsem chtěla, aby hosté dodrželi jistý dress code a až na malé výjimky se to podařilo. Nicméně to bylo mnohem lepší, než kdyby někdo dorazil v rudých šatech, či žlutém bavlněném tričku od Vietnamců (ano i to jsem zažila na jedné ze svateb). Tak snad vám tento malý návod pomůže s výběrem, abyste nenaštvali nevěstu ;-).  A pokud ani teď si nejte jistí, nechte si poradit od nevěsty, určitě vám ráda poradí :-)

I když jsem na svatbu měla dort objednaný od cukrářky, který byl mimochodem naprosto vynikající, nebyl to ten, který mě naprosto ohromil. Takzvaný stained glass cake. A vzhledem k tomu, že jsem nevěřila, že seženu někoho, kdo by mi ho udělal, rozhodla jsem se, že ho zkusím udělat jako překvápko.

 

Samozřejmě, že nejdříve bylo potřeba si to vyzkoušet. Objednala jsem si tedy potravinářské barvy, potahovací hmotu a už zbývalo připravit jen korpus, na kterém si to vyzkouším. S tím mi pomohl přítel (teď už tedy manžel ... :-)).

 

Bylo to poprvé, co jsem pracovala s potahovací hmotou. Takže pěkně podle návodu. Posypte si pracovní plochu moučkovým cukrem…aha, ten nemám. Takže jinak. Když experiment, tak se vším všudy. Vytáhla jsem folii, napnula na linku, vzala láhev od vína, jelikož ten jeden jediný mini váleček, který jsem kdysi měla, se někam schoval. Vytvořila jsem z fondánu kouli a prsty z ní vytvořila poměrně pravidelnou placku. Na tu jsem pak také natáhla fólii a začala válet. Připravila jsem si placku, která pokryla celý (nízký) korpus, vyhladila a ořízla přebytečné okraje.

 

Následovalo samotné malování. Naposledy jsem malovala snad 4 roky zpátky na hedvábí a upřímně řečeno, nikdy jsem nebyla expert na akvarel. Trvalo mi to celé, i s přípravou fondánu, asi tak dvě hoďky, ale i přes prvotní nejisté tahy štětcem musím říct, že výsledek mě velice příjemně překvapil.

 

Nicméně ze svatebního překvápka nakonec nic nebylo, jelikož s přípravou všech dekorací, jídla, atd, na něj už nezbyl čas. Tak snad někdy příště :-) ...

Jelikož jsem perfekcionista, mám problém s tím věřit druhým, že něco udělají tak, jak si představuji. Co s týká svatby, většinu věcí jsme si zařizovali sami. Sice nás to stálo hodně úsilí a času, ale bylo to alespoň podle našich představ a minimálně o polovinu levnější.

Jak jste si již možná všimli, tak jsem nadšenec 20. a 30. let a všeho, co se týká secese a art deca. A tudíž i tématika svatby byla inspirována právě těmito styly. A co bylo tou první věcí, kterou bylo potřeba připravit? No přeci pozvánka. Takže jsem zužitkovala všechny své znalosti a zkušenosti z grafických programků a vytvořila si tuhle pozvánku ... :-)

 Když jsem vloni fotila kamarádce svatbu a poté, co mi řekla, že v celém Ústí byly pouze jedny jediné šaty, které se jí líbily a že za jejich půjčení dala 7000,-, nedalo mi to a i když jsem v tu dobu ještě rozhodně nic neplánovala, musela jsem se podívat, zda bych si něco vybrala já. A tedy byla to bída. Měla jsem naprosto jasnou představu. Hlavně žádné "šlehačkové". Chtěla jsem šaty, nejlépe ve stylu hollywoodských div 30.let. 

Prozkoumala jsem pár webů butiků v Praglu a řekněme, že tam by se i něco našlo. Jenže cena za půjčení byla 16 000,-. Se asi někdo zbláznil :-) ... Tudíš nezbylo nic jiného než prozkoumat web. Jednoznačným snem by byly šaty od Jenny Packham, ale i ty nošené nejlevnější, které by se mi líbily, stály 25 000,-. Zkoumala jsem Ebay, Oncewed, Stillinwhite atd.. Nakonec, když už tedy nastal čas i pro mě opravdu něco vybrat, tak jsem měla pár favoritů a už to jen chtělo, aby se někde objevily za slušnou cenu.

Úplně nejvíce ze všeho jsem toužila po šatech Maggie Sottero "Ettia". Bohužel, nebo možná naštestí se na Ebayi objevily až 3 týdny před svatbou, když už jsem jiné měla doma, což mi bránilo za ně dát 23000,- . Jinak bych asi neváhala...

 

Dále pak Jenny Packham Luna, Eden, nebo Willow. Ale co si budeme povídat, cenová kategorie je u těchto šatů trošičku jinde.

Co se týká dalších návrhářů, koukala jsem po Eliza Howell, Rosa Clara, či Pronovias. Nicméně nikdy jsem nenarazila na šaty, které by splňovaly poměr cena-výkon. Nakonec jsem se dostala až k šatům britské oděvní značky Monsoon, která kromě oblečení denního nošení vyrábí i společenské a svatební šaty. A tam jsem objevila ve starší kolekci dva favority. Nicméně jejich cena na webu se také pohybovala výš, než bych chtěla. Jednalo se o modely Sophia, krásné šaty se zdobením ve stylu dvacátých let a Breya, které působily romanticky, a právě elegantním nádechem let třicátých.

Jedno krásného dne se ale na Ebayi objevily právě šaty Sophia a pár dní na to i Breya. Tak jsem se rychle domlouvala s prodavající na poštovném a dalších detailech. Nicméně konec aukce jsem prošvihla, a tak jsem čekala, až se šaty znovu vystaví. Bohužel v tu chvíli si jich všimlo více zájemců a nakonec se vydražily za víc, než jsem chtěla dát. V tu chvíli už jsem neváhala a okamžitě jsem koupila ty druhé. Monsoon Breya. Už jsem totiž nechtěla čekat a doufat, že se tam Sophia znovu objeví. 

Po týdnu mi dorazily domů a byly perfektní. Sice jsem jim udělala pár úprav, ale nakonec to byly ty pravé šaty, které mi perfektně sedly, nestály mě jmění (nakonec s poštovným z UK cca 7200,-) a užila jsem si v nich celý svatební den.... teď už je jen musím odnést do čistírny, aby byly zase jako nové!

Focení se věnuji už pár let, ale bylo to hlavně pro zábavu. K lepšímu vybavení jsem se dostala tak 6 let zpátky a hodně mě to bavilo. Začínala jsem na detailech, na makru, sem tam na přírodě .S postupem času jsem ale začala ztrácet inspiraci. Samozřejmě, že je kolem nás spousta zajímavých věcí, ale když je vidíte každý den, tak to kouzlo ztrácejí.

Co tedy dál. Fotit lidi? Ano. Hlavně jejich emoce. Nějak mě neláká studiové focení, či nějaké stylizované, ale právě to zachycení okamžiku. Není nad to zachytit upřímný úsměv někoho, kdo netuší, že je focený. Protože v okamžiku, kdy to zjistí, tak ztuhne. Proto focení svateb mě v poslední době velice láká.A tady je dálší várka fotek z jedné svatby, kde jsem fotila.

Včera jsem vyrazila na "nákupy". Za cíl jsem měla kravatu a nějaké to basic tričko, jelikož doma žadné čistě bílé už nemám. U kravat jsem neuspěla. Takovou, kterou jsem scháněla neměli, ale to mě až tak nepřekvapilo. Řekněme, že jsem náročný zákazník.

Takže přišla na řadu část druhá, sehnat bílé tričko. Má představa byla, že bude mít V-éčkový výstřih, bude z viskózy, tak aby krásně splývalo, a nejlépe lehce prodloužené. A to byste neveřili, jaký je to nadlidský úkol. Prolezla jsem snad všechny obchody a úpřímně po hodině a půl courání, jsem odešla znechucená, až naštvaná. Čtyři a půl roku jsem pracovala v oděvní výrobě. Je to jeden z důvodů, proč si v obchodě jen tak něco nekoupím. Dnes kroutím hlavou nad tím, že jsem vůbec něco takového mohla studovat. Tenhle svět se naprosto zbláznil.

Všechny obchody byly přecpané hadrama, ano hadrama, ve většině případů špatně ušitých, z nekvalitních materiálů. A to takovým způsobem, že si člověk pořádně ani nevybere, jelikož je toho prostě spousta. Stojany nahuštěné, div že to z nich nepadalo, natož se tím vůbec probírat. Nehledě na to, že ve většině obchodů najdete stejně většinou to stejné...ať žijí trendy.

Ano, chápu, že někdo potřebuje nakupovat pěkné oblečení kvůli práci, ale takovéto oblečení většinou dotyčnému vydrží déle, než jednu sezónu, ale kupovat ho, protože je to trendy, je prostě špatně. Proč to vlastně kupujeme? Abychom se někomu zalíbili? Proč? Aby bylo vidět, že na to "máme"? Proč?! To přeci není podstatné. Nakonec skončíme s narvanou skříní a většinu z toho stejně nenosíme. 

Nejvtipnější z celého toho "nakupování" byla informace v H&M, že když přinesete tašku starého oblečení, dostanete slevu, či kupón na slevu 60Kč. Přišlo mi to jako hloupý vtip, vždyť je to jen marketingový tah, jak zvýšit prodejnost. Místo toho by se oděvní řetězce měli soustředit na zkvalitnění své výroby. Pokud nevíte, tak 18.-24.4. je tzv. Fashion Revolution Week, je to organizace snažící se změnit módní svět...

Já jsem začala nakupovat převážně v second handu. Kupuji, co se mi líbí a hlavně, co mi sedí, nezávisle na trendech. Už jen představa, že bych měla dát za nějakou sukni, či šaty, tisícovku, to si radši půjdu koupit "tunu" malin nebo jahod. Tenhle svět je neskutečně povrchní a zapomíná na to, co je důležité. Takže pokud máte alespoň trošku toho estetického citu, není potřeba běžet hned do obchodu a koupit, každý trend, který se objeví, kolikrát stačí prostě jen zahrabat ve skříni...

 

 btw. sako i kalhoty jsou ze sekáče ...

 

Jsou doma a jsou naprosto dokonalé. Nádherné korálkové zdobení na saténovém podkladu. Inspirace z dvacátých a třicátých let. Tyhle krásné botky z kolekce Jenny Packham, které se mi podřilo ulovit na Ebayi, je prostě potřeba ukázat světu. Tím má závislost na botách pokračuje a má sbírka se dále rozrůstá...

They have finally arrived and they are absolutelyy stuning. With beautiful beading on satin base fabric, inspired by 20s and 30s. These beauties from Jenny Packham collection I bought on Ebay and I just have to share with you. These are one of the reasons I am such a big shoe addict and my collection is getting bigger ...

Druhá svatba, kterou jsem měla možnost fotit, byla ve starém mlýně. Tohle malebné zákoutí je ukryto v lesích Opárenského údolí a já z něj byla naprosto unešená. Z prvu jsme z celé akce měli trochu obavy, netušili jsme, jak moc to bude oficiální a jaké vůbec bude prostředí, ale nakonec nás starý mlýn příjemně překvapil a musím uznat, že to je naprosto úžasně prostředí na pořádání svatby. Co si budeme nalhávat, v okolí Ústí takovýchto míst moc není. V tomto příspěvku je jen pár fotek z místa svatby, ale brzy bude následovat další várka ...

 

 
Poslední dobou mám na dost na pilno, nicméně jsem měla konečně chvilku podívat se na fotky svatebních dekorací a občerstvení, které se mi nedávno podařilo vyfotit. 

Je super, že i u nás už se začínají tradice měnit a uvolňovat. Spousta páru dává přednost ležernosti před upjatostí klasických svateb, bílých ubrusů a knedlíčkových polévek. Nicméně každý z nás je jiný a nechci nikomu brát jeho představu o tomto jedinečném dni. Takže ať už se vám líbí cokoliv, doufám, že tak jako tak se vám budou líbit moje fotečky ...